Hudba a tanec se řadí mezi vyšší potřeby člověka a lze je považovat za kulturní univerzálie. Byť existuje bezpočet konceptualizací tance a hudby, definované britským etnomuzikologem Johnem Blackingem jako „humanly organized sound“, v celosvětovém měřítku nelze najít lidské společenství, v němž by neexistovaly podoby hudebních a tanečních projevů, jejichž význam může být sociální, kognitivní, estetický, spirituální, ale třeba i mocenský. Hudba a tanec jsou pro své produktory i recipienty výraznou individuální tělesnou záležitostí a zkušeností zahrnující řadu fyziologických aspektů, působících pozitivně na lidský organismus (pomineme-li skutečnost, že také hudbu lze využít k vyvolání i extrémního psychického a tělesného diskomfortu). V návaznosti na tělesné zakotvení psychických prožitků hrají svoji roli emoce, které lidé při zpěvu a tanci prožívají. Hudba a tanec však mají vždy i rozměr společenský a sociogenní. Při hudebně-tanečních aktivitách se lidé sdružují, dochází přitom nejen k utváření a udržování různě definovaných komunit, ale také k vzájemné exkluzi. Konečně hudba a tanec mají hluboké symbolické významy a je nutné k nim přistupovat jako k významuplnému jednání lidí a neopominutelnému aspektu širokého spektra sociokulturních i politických procesů a jevů (jen namátkou lze zmínit procesy identifikace; mobilitu a reteritorializaci; situovanost a pozicionalitu marginalizovaných společenství; neokolonialismus; transnacionalismus; konvenční i nové náboženské projevy; konceptualizaci kulturního dědictví; konstrukci paměti a podob vzpomínání; gender a tělesnost; trauma, ale i wellbeing a terapeutické praktiky). Prostřednictvím specializovaného vhledu tedy poskytují etnomuzikologie a etnochoreologie další rozměr etnologicko-antropologickému porozumění celé mozaice zkoumatelných problematik.  

Aktuální a výhledová výzkumná agenda základního i aplikovaného výzkumu ve střednědobém horizontu:

• folklorní revivalismus, politiky, paměť, heritizace a udržitelnost v raně postsocialistických a recentních sociokulturních kontextech
• hudebně taneční aktivity menšin a marginalizovaných skupin, cizineckých a krajanských komunit dominantně v ČR, Slovensku, Rakousku a USA; identifikace, integrace a pozicionalita vůči domovině i hostitelské společnosti
• městské festivity i lidové slavnosti na pomezí urbánního a rurálního prostoru; vyjednávání identity místa prostřednictvím hudby a tance; hmotné kulturní dědictví ve vztahu k invenci a reinterpretaci zmizelých identit, podoby znovunastolování a posilování lokálních identit
• výzkum neformálních hudebně tanečních projevů v kontextu každodennosti a při zachování nadžánrových hledisek
• analýza a (re)interpretace historických pramenů lidové hudby, rozvíjení možností online analytické databáze lidové hudebně taneční kultury a propojení s obdobnými databázemi v zahraničí; příprava kritických edic při využití rámců digital humanities a aplikované etnomuzikologie
• základní i aplikovaná etnomuzikologie a etnochoreologie v souvislosti s utvářením a udržitelností komunit, integračními procesy, resiliencí a wellbeingem a podpůrným terapeutickým potenciálem hudby a tance
• vizuální etnomuzikologie a etnochoreologie; příprava a realizace vizuálních studií a časosběrných dokumentů (Příběhy pražských masopustů, kolektivní vizuální studie jihočeských slavností Konopická, připomínání identity zmizelých a znovunalezené kulturní dědictví židovské Třebíče a dalších lokalit)
• dějiny oboru a tzv. knowledge production v hudební folkloristice a etnomuzikologii; sledování trajektorie konstituování etnochoreologie v českém prostředí jakožto aplikované disciplíny v podmínkách autoritativního režimu komunistického Československa a v souvztažnosti k folklornímu hnutí

Aktuality: