Zahlavi

Oddělení pro výzkum kulturního dědictví

Oddělení pro výzkum kulturního dědictví

Procesy globalizace, kulturní unifikace a stále drastičtější modernizace spojené se zánikem celé řady kulturních a biokulturních jevů, procesů i konkrétních artefaktů zapříčinily od 80. let 20. století eminentní nárůst zájmu o problematiku různě definovaného „dědictví“ v nejširším slova smyslu. Materiálním i nemateriálním kulturním či jiným dědictvím komunit, států, národů i celého lidstva se v rámci evropského prostoru nezřídka – či dokonce především – stávají elementy navázané na tzv. tradiční lidovou kulturu či na předindustriální způsoby využívání žitého prostoru. Za dědictví či památky jsou označovány movité i nemovité materiální památky, ale i nejrůznější zvyky, rituály, způsoby chování a jednání, narativita atd. a to někdy velmi problematickým způsobem, bez dostatečného poznání a pochopení jejich historicky podmíněných podob a hodnot na straně jedné i bez zevrubného zohlednění jejich často transformovaných podob, dozvuků, významů a kontextů v současnosti.

Badatelská a publikační agenda oddělení i aktivity aplikované či popularizační jsou proto zaměřeny na kritický výzkum kulturního a biokulturního dědictví s důrazem na aplikaci etnologických a blízce příbuzných teorií a metod výzkumu při zohlednění epistemologických východisek oboru „critical heritage studies“. Cílem práce oddělení je shromažďování a vyhodnocování empirických poznatků a následná teoreticky podložená formulace závěrů vedoucí i k reorientaci dosavadního výzkumu kulturního a biokulturního dědictví, především ve smyslu přehodnocení dosavadních východisek metodického elitismu, nacionalismu a etnocentrismu, reprodukujících na různých úrovních nejrůznější mocenské i jiné nerovnosti. Naše pozornost je přitom soustředěna do třech hlavních rovin výzkumu dědictví: (1) V návaznosti na dlouhodobé výzkumy se oddělení věnuje popisu, analýze a interpretaci materiálního i nemateriálního kulturního a biokulturního dědictví s důrazem na poznání jeho historických forem, (2) výzkum se dále orientuje na současné kulturní jevy a procesy, které se implicitně či explicitně vztahují k historicky ukotveným („tradičním“) formám kulturního dědictví, avšak jsou jejich apropriovanou, transformovanou, dynamicky modernizovanou a stále živou podobou, (3) kriticky jsou studovány procesy, diskurzy a tzv. politiky archivace, muzealizace, interpretace a prezentace kulturního dědictví, vč. samotného procesu „heritigizace“ nebo konstrukce a vymýšlení tradic.

 

Aktuální výzkumná agenda oddělení je zaměřena na:

  • Studium kulturního a biokulturního dědictví Evropy v jeho nejrůznějších podobách, jeho historického vývoje, současného stavu i budoucnosti v lokálních, regionálních i globálních kontextech v období od raného novověku po 21. století;
  • Kritickou reflexi moderních způsobů konceptualizace, dokumentace, ochrany a exploatace kulturního a biokulturního dědictví Evropy v příslušných společensko-politických souvislostech, mj. ve vztahu k utváření ekonomických a mocenských struktur, procesů a konfliktů;
  • Výzkumníci a výzkumnice oddělení se dále ve spolupráci se státní správou a samosprávou, veřejným sektorem a dalšími partnery podílí na projektech dokumentace tzv. lidové kultury, zejména v rámci Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR, a poskytují těmto partnerům kritickou zpětnou vazbu.