Olga Nešporová na semináři 3. 11.

Abstrakt: Vznik a etablování zdravotnické záchranné služby ve druhé polovině 20. století stál dlouho stranou odborného zájmu. Kombinací archivních pramenů s orálně historickými přístupy lze tuto oblast velmi dobře prozkoumat. Vedle zachraňování životů se pracovníci „záchranky“ běžně setkávali a setkávají také se smrtí. Jak k ní přistupovali v období, kdy byla smrt v lékařském prostředí i v české společnosti obecně vytěsněna na okraj pozornosti? A jak se tento přístup proměňoval? Na základě rozhovorů s osmi desítkami současných i bývalých pracovníků zdravotnické záchranné služby (lékaři, zdravotními sestrami, dispečery, řidiči a záchranáři) víme mnoho o jejich zkušenostech se smrtí. Podrobněji se budeme věnovat jednak přistupování ke smrti obecně ve zdravotnické záchranné službě, ale též osobním strategiím vyrovnávání se se smrtí a souvisejícími traumatizujícími zážitky. Záchranná služba se významně proměnila a funguje dnes v ČR na velmi vysoké profesionální úrovni. Připravenost a reakce záchranářů na smrt pacientů se v posledních desetiletích zlepšují a smrt se stala ústředním tématem etiky urgentní medicíny. Nově zaváděné služby paliativní péče postupně vedou k rozšíření nových přístupů k umírání nejen u odborníků, ale i u širší veřejnosti.

Diskusantka: doc. Eva Křížová
Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta.

3. 11. od 14:00

ZASEDACÍ MÍSTNOST ETNOLOGICKÉHO ÚSTAVU 
NA FLORENCI 3, PRAHA1, 5.PATRO

MS Teams link zde.

Pdf ke stažení zde.