Zahlavi

Oddělení ekologické antropologie

Oddělení ekologické antropologie

Ve 21. století je stále zřejmější, že příroda a kultura nejsou oddělené domény. Zemědělství, těžba surovin či rozvoj infrastruktur jsou příkladem toho, jak lidské aktivity zásadně transformují povrch Země, její klima a ekosystémy. Syntetické materiály se staly nedílnou součástí biosféry, kterou budou ovlivňovat po tisíce let. Divoká zvířata se učí obývat městský prostor spolu s lidmi; lidé zápasí s domestikovanými zvířaty, která zdivočela na nových kontinentech a ohrožují původní faunu a flóru. Hospodářská zvířata a rostliny jsou lidmi geneticky manipulovány, zatímco lidské životy jsou technologicky a algoritmicky organizovány. Žijeme v době, kdy lidé získali nebývalou moc řídit a měnit co modernistická imaginace definovala jako přírodu, což ale zvyšuje, spíše než snižuje, míru nejistoty v kontextu hrozící environmentální krize. Z komplexních souborů vztahů se překotně vynořují nové sociální světy, jejichž studium vyžaduje, aby antropologie zaměřila svou pozornost šířeji než jen na prostor úzce vymezený člověkem.

Oddělení ekologické antropologie staví na dynamicky se rozvíjejícím badatelském přístupu, který je založen na ekologickém chápání sociálních vztahů a čerpá ze široké základny intelektuálních tradic a teoretických škol, jakými jsou studia vědy a technologií, ekonomická antropologie, medicínská antropologie, subaltern studies, more-than-human geography, human-animal studies a environmental humanities. Cílem tohoto přístupu je porozumět, jak jsou sociokulturní světy konstituovány skrze interakce mezi lidmi, geografickými objekty, zvířaty, rostlinami, mikrobiomy, technologiemi, materiály a dalšími nelidskými entitami. Tyto interakce zároveň zahrnují i ekonomické vztahy. S vědomím toho, že ekologie a ekonomie pochází ze stejného slovního kořene - oikos, vize oddělení ekologické antropologie zdůrazňuje zásadní roli ekonomických procesů v ustavování nově vznikajících socio-ekologických uspořádání. Badatelé oddělení mají ambici na základě empirického výzkumu otevírat nové výzkumné horizonty a klást si otázky, které povedou ke kritickému rozvoji relevantních konceptů jakými jsou například: non-human agency, zvířecí a environmentální etika, morální ekonomie, neformalita, materialita, biosecurity, (post)kolonialismus či příslušnost (belonging).

Dominantní metodologií oddělení je etnografický přístup založený na dlouhodobém, intenzivním, ale eticky senzitivním zapojení badatele do studovaných kontextů ve formě zúčastněného pozorování a formálních i neformálních rozhovorů. Takový přístup utváří intenzivní kontakt s lidskými i nelidskými participanty výzkumu a generuje dlouhodobé závazky, které mají epistemické i morální důsledky. Badatelé usilují o kreativní rozvoj kolaborativní a komparativní dimenze etnografické metody, což často vyžaduje širší historickou perspektivu a zapojení adekvátních způsobů práce s historickými prameny. Kde je to relevantní, badatelé oddělení užívají též další přístupy v produkci a interpretaci dat samostatně, nebo ve spolupráci s kolegy(němi) z dalších, nejen společenskovědních disciplín. Takový metodologický eklekticismus je zásadním předpokladem holistického přístupu ke studované realitě, který stimuluje schopnost nazírat širší kontexty z často marginalizovaných úhlů pohledu; zásadní dovednost v době prohlubující se atomizace poznání.

Střednědobé výzkumné osy:

  • měnící se režimy odpadu v současné Evropě;
  • procesy odstraňování věcí a následná transformace jejich hodnoty;
  • neformalita se specifickým zřetelem k morální a etické dimenzi ekonomických praktik;
  • paradoxy šetrnosti v komparativní perspektivě;
  • vyjednávání mezidruhového soužití v globalizujících se režimech biosecurity;
  • lov jako praxe mezidruhového soužití;
  • role veterinární medicíny ve vytváření kosmopolitických uspořádání.